Pod Parou

Mohutná lokomotiva za ohlušujícího kovového skřípění pozvolna zpomalovala a provizorní nádraží se plnilo všepohlcující směsí páry, kouře a sazí. To ale nebylo ani zdaleka to nejnepříjemnější, co se valilo na mladého goblina, který tam čekal. "Jak pokračují přípravné operace, vrchní šéfinženýre," ozvalo se náhle odkudsi z hustého dýmu. Goblin suše polkl a mezi převalujícími se šedivými oblaky začal tušit tu jemu dobře známou děsivou siluetu. "No… ehm…" odkašlal si zelenokožec a marně se snažil v paměti vylovit proslov, který si tolikrát připravoval. "Hospoda stojí…" vypadlo z něj nakonec.

Silueta začala nabývat na konkrétních detailech. Vrchní šéfinženýr už dobře rozeznával, že mladší společník z konglomerátu Kalivoda, Ruprecht & spol. drží svou typickou pózu – dokonale uhlazený, rovný jako pravítko, ruce sepjaté před sebou a ťukající konečky prstů o sebe. Tenhle chlápek mu zkrátka naháněl strach. Ne ani tak tím, že to byl upír a mohl ho tak prostě použít jako odpolední svačinku. Bylo to tím, že tady na železnici to byl bůh. Jistě, doma se musel zodpovídat svým šéfům, konkurence si z něj utahovala a jeho přátelé z politických kruhů se jen blahosklonně usmívali, když mluvil o své práci. Ale tady široko daleko nebyl nikdo důležitější. Společnost Kalivoda, Ruprecht & spol. tohle celé platila. A tady byl Kalivoda, Ruprecht & spol. on.

"Samozřejmě," pousmál se mladší společník a pokračoval monotónním krokem dál v pohybu po přesné přímce. Goblin nepochyboval, že není náhoda, že tato přímka má ve zvyku téměř vždy procházet bodem, na kterém se nacházel on. Ale ani tentokrát nehodlal zkoušet, jestli by upír zastavil, a zkrátka bleskově uhnul. "Hospoda vždycky stojí jako první. Ale víc mě zajímá, jestli už prospektoři vytyčili další úsek a vytipovali vhodné zdroje surovin v okolí. A jestli dělníci, kromě stavby a testování hospody, začali stavět ubikace pro pomocný personál." "No…" hledal šéfinženýr nejistě vhodná slova a poskakoval za vampýrem, jak se s ním snažil držet krok "Máme úplně drobounké zpoždění…" "Jak moc drobounké?" přišla očekávaná otázka. "No… ehm… vlastně… jaksi… jsme na tom hůř než před týdnem," soukal ze sebe goblin a modlil se ke všem známým bohům, aby mu šéf třeba jen utrhnul ruce, ale hlavně ho nevyhodil. O tuhle práci přijít nechtěl, i když to bylo peklo. Ale tolik peněz, co tady vydělal za poslední tři roky, nenashromáždili ani všichni jeho předci dohromady.

Upír ale navenek nehnul ani brvou a jako jeden z těch důlních parorobotů dál nezměněným krokem razil vpřed. "Asi mi budete muset přiblížit, jak je možné, že práce nejen, že nepostupují, ale dokonce se vracejí zpět…" "No, pane, měli jsme tu jaksi pár divných nehod. Napřed zmizely nějaký zásoby, což jsme mysleli, že je prostě klasickej bordel při přesunu, ale chlapi je tři dny hledali a prostě nic. No a taky pár prospektoskejch se nevrátilo z průzkumu. No a taky nám nějak vylít do vzduchu sklad prachu... A vzal s sebou pár baráků kolem… Takže chlapi začali trochu remcat, no… a povídat cosik o zlejch duchách. No a nechce se jim moc makat…" "Nesmysly," zhodnotil suše podaný report mladší společník společnosti Kalivoda, Ruprecht & spol. "Nehody se u téhle práce prostě stávají. Proto vás platíme tak, jak vás platíme. Ale budiž, abychom pozvedli morálku, vyplatíme v příštím týdnu zvláštní prémie. A povoláme šerifa a jeho hochy, ať tady na to dají pozor. Holt tentokrát nebudou čekat, až se přesune i hampejz. Možná tady máme nějakého sabotéra od konkurence…"