Nečekaný útok


„Tak do toho hoši!“ zařval Raimmar a nad hlavou máchl sekerou. Jeho nazelenalá pleť byla ve světle slunce, které neměl úplně rád, ještě zelenější než obvykle. Byl to mohutný ork oděný v plátěné košili, první, kterou stará Garga před lety ve vsi utkala. Ten její stav jej stál dvě zubří kůže, osm pokrývek a dobrou sekeru.

Hoši, co stáli za ním, jej následovali. Byla to smečka orků a skřetů. Za nimi utíkaly ženy a děti do pomyslného bezpečí lesa. Tihle „hoši“ zařvali a podpořeni příkladem svého vůdce se vrhnuli na nepřátele. Před nimi, jako železná stěna, stála řada tvorů, kteří se kryli velkými štíty. Jejich přilbice se blýskaly ve slunci. Horach byl jediný, kdo uměl trochu počítat a věděl, že jejich tři ruce nemají proti alespoň osmi rukám šanci.

Ale stejně jako Raimmar věděl, že musí jen bojovat. Už slyšel o těchto podivných cizincích.

Zasvištěly šípy. Raimmara zasáhly tři, ale jeho silná žebra zastavila i ocelové hroty. Několik skřetů padlo, ale všichni orkové ustáli i druhou salvu. A potom udeřili oni. Ve stavu zběsilého saloha, vzteku, Raimmar vrazil do řady nepřátel.

Asar! za jednou řadou stála další. Ani jeho mohutné tělo nedokázalo prorazit mezi štíty. Máchnul sekerou do přilbice před ním. V oceli zakutý chlap šel k zemi, ale v tu chvíli ucítil Raimmar bolest v břiše.


Galo byl goblin. Žil tady ve vesnici, protože sloužil. Vynášel odpad, zasypával latríny. Špehoval pro Raimmara. Opěvoval slavné činy Horacha (tam to bylo obzvláště těžké, protože Horach nikdy nic slavného neudělal, až na to, že jednou nařezal trám na latríně a Sabak do ní spadnul.)

A nyní udělal to, co by udělal každý rozumný goblin. Vzal čáru. Zapálil kukuřici. Zdrhnul. Prostě vypadnul tak rychle, jak mu to krátké nohy umožňovaly. Běžel mezi ženami a dětmi ke spásnému lesu.

A z něj vystoupili vysocí tvorové se špičatýma ušima.

S luky. První salva zkosila polovinu utíkajících. Tři orkské ženy měly v rukou těžké sekáčky a navzdory druhé salvě se k lučištníkům blížily. Z úst se jim linula píseň smrti a v očích plálo odhodlání zabíjet.

Nedokázali se ke střelcům ani přiblížit.

Galo sebou seknul na zem, bleskově se pomazal krví jedné skřetky a pevně zavřel oči.

Když se odvážil oči otevřít, vesnice byla v plamenech. Z dálky zněly hlasy, a tak se tam opatrně zahleděl. O půl míle dál byl tábor těch vrahů. To, že oslavují, poznal i on. Zalitoval, že nemá trochu jedu, který vařil starý Laloch. Hned by se proplížil a nasypal jim, co by šlo.

Všichni které znal, byli mrtví.

Co to bylo za tvory?


Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky