Říkali mu Balvan a jemu to vyhovovalo. Mohli mu říkat také mnohem hůře, nebo jej zabít hned po narození... či kdykoli jindy. Byl totiž míšenec kobolda a skřeta. Po skřetech zdědil rozložitou postavu, ke svým pěti stopám výšky měl ramena téměř čtyři stopy široké. Po koboldech zase zdědil šedavou kůži, která se tvrdostí vyrovnala lehčímu brnění.

Skřeti jej vychovali... a v mládí vyhnali. Koboldi se jej pokusili zabít hned, jak se dostal na jejich území.

A tak žil sám. Tulák bez domova, žoldnéř pronajímající svoji sílu tomu, kdo mu zaplatil. A teď zrovna jej platila Rada města Ranos. Platili jej dobře, za to, že bude udržovat pořádek ve vesnici Potok.

A tak teď stál ve výčepu. No, stál... ránu pěstí od mohutného orka kryl jen částečně a síla úderu jej donutila o pár kroků couvnout. Pod nohy se mu vrhnul goblin a on o něj zakopnul. Ork se na něj vrhnul a Balvan se odkulil. Jak vstával, další goblin mu skočil na záda a zakryl mu oči. Balvan po něm zašmátral rukou a goblin jej do ní kousnul. Ostré zuby se nezabořily do kůže a stvoření zakvičelo úžasem. Vzápětí jej Balvan chytil za ucho a prohodil oknem.

Ork opět zaútočil. Tentokrát se míšenec pod ranou stačil sklonit a sám zasadit úder do orkova břicha. Ten jen heknul. Balvan se snažil držet se mu u těla, ale na noze mu visel ten zasranej goblin, přes kterého předtím zakopnul. Levačkou jej chtěl praštit do hlavy, ale ten malý zelený zmetek odskočil. Balvan se držel orka, dal mu dvě další rány na žebra... a náhle se mu zatmělo před očima. Ork jej praštil seshora do hlavy, ale Balvan nepovolil. Jeho pěsti, tvrdé jako kameny, které koboldi těžili, opět tvrdě udeřily. Další rána do hlavy byla už slabší.

Ozvalo se zapraskání žebra a ork šel k zemi. Vzápětí se dostal opět na nohy, z nazelenalého obličeje mu stékal pot. Balvan o krok ustoupil a dal mu šanci nabrat dech.

„Dobrý,“ zachrčel ork. Bok jej musel bolet, ale nedával to nijak najevo.

Ozvalo se zaječení, goblin prohozený oknem se vracel. Balvan jej ve skoku chytil a goblin, nepoučený, se mu opět pokusil zakousnout do ruky... a opět měl letecký den. Druhý goblin se moudře stáhnul.

„Máš dost?“ zavrčel Balvan. „Tak zaplať škodu.“

„Ty dva neznám,“ protestoval ork. „Co rozbili oni, neplatím.“

Balvan se otočil ke goblinovi, ale zahlédl jen mizející šmouhu.

„Zůstal jsi jedinej, plať,“ řekl klidně.

Do dveří vstoupil zase goblin. Ale tento byl jiný. Kapal z něj nazelenalý sliz.

„Co tady kurva dělá slizovarník?“ vydechl Balvan.

„Tys napadl moje bratry,“ zavrčel slizoun a máchl oběma rukama.

Balvan uhnul jen částečně. Jeden slizový koláč jej trefil do boty a okamžitě ji přilepil k podlaze. S divokým jekem goblin zaútočil, v ruce paličku s kamennou hlavicí. Balvan jej nabral v letu pěstí a goblin odletěl na stěnu. Vzápětí, jako by byl z gumy, vyskočil.

Poloskřet pozvedl obočí. Ta rána měla zelenáče rozplácnout jako mouchu, ale sliz, kterým byl pomatlaný, jej zřejmě chránil. Goblin zase zaútočil, uhnul pěsti, protočil se a praštil Balvana do kolene. Tvrdá kůže byla dobrá proti čepeli, ale proti palici nic moc. Balvan zavrčel bolestí, ale vzápětí se mu povedlo goblina kopnout. Ten opět odletěl, ale hned byl zpátky.

„Nepodceňuj gobliní vztek!“ hulákal.

Pár hostů, kteří před chvílí sázeli ve rvačce spíše na orka, teď začali sázet na goblina. Balvan neměl čas ani sledovat, kdo teď v baru je. Věděl, že je tady pár obchodníků, několik honáků a vozka. Teda na začátku rvačky tu byli.

Ten zpropadenej goblin ho začínal fakt srát. Mocným trhnutím uvolnil nohu od podlahy. Povedlo se mu zachytit gobliní paži, ale ten slizkej parchant mu vyklouznul. Další dvě rány gobliní palicí do kolene už doopravdy bolely. Ale když se poloskřet konečně trefil také, zdálo se, že sliz goblina už tak nekryje. A to si uvědomil i sám slizovarník.

„Pomstím bratry jindy!“ zaječel a začal zdrhat.

Balvan vydechl. „Tak orku, kde jsme to...“

Ork byl samozřejmě pryč.

„Balvane, kdo zaplatí ty škody?“ zeptal se tlustý troll za barem, „zůstals tady jedinej.“