Audit

Pokladník Držgroš sice již od rána seděl v saloonu, ale neměl dobrý den. Tedy zatím to byl vcelku normální den na dráze, ale náladu mu kazilo to, co se neúprosně blížilo rychlostí přibližně 15 mil za hodinu v obrovském oblaku kouře, jisker a páry. Vlak se starším auditorem společnosti Kalivoda, Ruprecht & spol.

Nicméně rozhodl se nedělat si zbytečné starosti. Nějak to přeci dopadne. Objednal si panáka whisky na kuráž, a ještě jednou se rozhodl projít všechny výkazy.

Asi u sedmého panáku na kuráž ho ze zamyšlení vytrhnul podrážený hlas. "Pane Držgroši, vy pijete?"

Audit začal.

Pokladník chvíli vymýšlel vhodnou výmluvu, ale pak se rozhodl raději otázku úplně přejít. "Dobrý den, auditore!" vykouzlil velice široký a velice křečovitý úsměv.

"Dobrý?" nenechal se cifršpion uklidnit. "Právě se mě pokusil vyliskat kaktus s transparentem !!!SATSAFTE ŠLESNICY!!! To je tu normální? Proč to nějak neřešíte?"

"Ehm," začínal se Držgroš lehce potit. "Samozřejmě, že to řešíme! Snažíme se kaktusáky naučit líp pravopis."

"Výborně," uklidnil se na chvíli auditor, než mu mozek znovu přeložil, co právě slyšel. "Cože? Vám po městě pobíhají zdivočelé kaktusy a vy je VZDĚLÁVÁTE?"

"A tak neřekl bych, že zrovna pobíhají," hájil se Držgroš. "Jsou docela pomalí, stačí je obloukem obcházet. Místní si už zvykli… A tomu, že občas zajdou do Lalinovy ohrádky, bych vzdělávání taky úplně neříkal…"

"Děláte si ze mě legraci?" začal auditor brunátnět. "A co ten kráter na hlavní třídě? Útok Atentapačů jste reportovali již před více než dvěma měsíci! To se tady nenašlo pár schopných rukou, co by tu pekelnou díru zasypaly?"

"Nooo, napřed jsme to jakože chtěli udělat… Ale pak jsme zjistili, že je ten kráter vlastně užitečná věc," napřímil se hrdě Držgroš. "Jezdí se na něj dívat zástupy turistů z východu s obrázkovýma krabičkama. A taky Atentapači si z něj udělali posvátné místo a chodí na dno klást věnce."

"Atentapači… kladou… věnce…" rekapituloval si pomalu auditor, co právě slyšel.

"Nooo.. tak jsou to sice věnce dynamitu," přiznával neochotně pokladník. "Ale když je odpálí v tý díře, tak je to vlastně o dost lepší, než kdyby vyhodili do luftu další kus kolejí. Beztak se stavba skoro nehýbá. A pak si obvykle dají pár piv tadyhle v saloonu, takže vlastně podporujou místní ekonomiku, že jo?"

"Jak to myslíte, že se stavba skoro nehýbá?" chytil se auditor neomylně nenápadné zmínky jako ohař stopy. "Vykázali jste skoro 20 mil nových kolejí. Vlastně mě překvapuje, že se ještě nezačalo s přesunem osady na nové místo…"

"Nooo, to máte tak…" Teď už se Držgroš potil opravdu hodně. "Předák Blabliš razí názor, že je jedno, kolikrát jeho hoši úsek kolejí položí, když je někdo vyhodí do vzduchu, roztrhají je kořeny divokých stromů nebo je prostě někdo šlohne. Pro něj jsou to dycky nový metry…"

"Chcete říct," vyslovoval pomalu a důrazně auditor. "Že jste nereportovali reálné výsledky?"

"A tak to záleží na úhlu pohledu, že jo?" soukal ze sebe pokladní a límeček košile mu svíral krk jako oprátka. "Navíc šéfové byly dycky tak nadšení, tak proč jim kazit radost blbejma zprávama, že jo?"

"Kolik trati jste už od města postavili?" položil auditor jasnou otázku.

"Eh, no… to je docela složité takhle říct…" nehodlal dát Držgroš jasnou odpověď. "Příroda se tu zbláznila! Počasí se mění z extrému do extrému a přes noc klidně vyroste les tam, co byla poušť a stromy úplně potrhaj koleje. Chlapi pak musej znovu vysekat cestu pro vlak, a tak pořád dokola. Do toho ty sabotáže, krádeže, nehody…"

"KOLIK?"

"No, asi 3 míle," přiznal Držgroš neochotně.

Auditor údaj chvíli zpracovával a začalo mu poškubávat oko. "Zavolejte mi šerifa, šéfinženýra a předáka. A začněte si balit věci…"